Vnitrozemský stát v střední Africe u stejnojmenného jezera. Ve středověku vznikly na tomto území mocné domorodé říše. Koncem 19. století si většinu oblasti podrobil súdánský válečník Ráhib, který kladl silný odpor francouzské expanzi (poražen roku 1900). Do roku 1904 bylo území vojenským teritoriem, poté součástí administrativního celku Ubangi-Šari-Čad, od roku 1910 v rámci Francouzské rovníkové Afriky . Roku 1946 získal Čad statut zámořského území Francie , roku 1958 byla vyhlášena autonomní republika v rámci Francouzského společenství, plná nezávislost pak o dva roky později. 70. a 80. léta poznamenala občanská válka, kterou provázela i intervence francouzských a libyjských ozbrojených sil. Libye si nadto činila nároky na severní část čadského území. V roce 1991 prezident Déby zahájil demokratizační proces. V roce 1992 byly po dlouhé době povoleny jiné politické strany, v roce 1993 začala platit přechodná ústava. V roce 1994 Mezinárodní soud přiřkl sporné území Čadu, což Libye akceptovala, zahájila stahování svých jednotek a podepsala mírovou smlouvu. V roce 1995 bylo přechodné období prodlouženo.