Ve starší literatuře Habeš. Vnitrozemský stát ve východní Africe. V první polovině tisíciletí centrum mocné Aksumské říše (christianizována ve 4. století). Ve východních oblastech země se pak rozšířil islám. Středověké dějiny Etiopie byly poznamenány pokusy křesťanských horských království rozšířit svou moc i na nížiny a jimi vedoucí obchodní cesty. Ústředního postavení se dostalo ve 13. století císařům z tzv. šalomounské dynastie (odvozující svůj původ od královny ze Sáby a krále Šalomouna). Přes úpadek centrální moci v průběhu 17.-18. století se dynastie udržela u moci až do roku 1974. Etiopie byla jediným africkým státem, který nejen uhájil svou samostatnost koncem 19. století v průběhu koloniálního dělení Afriky, ale ještě rozšířil své území. Italská okupace v letech 1935-1941 měla jen dočasný charakter (součást kolonie Italská východní Afrika ). Po svržení monarchie v letech 1974-1990 se dostala k moci marxistická vláda. Územní spory se Somálskem o oblast Ogadenu přerostly v roce 1977 v otevřenou válku. Od konce 70. let probíhalo ozbrojené povstání v provinciích Tigre a Eritrea a v 80. letech rostlo i protivládní hnutí. Občanská válka skončila v roce 1991, kdy prezident Mengistu Haile Mariam uprchl do Zimbabwe . V květnu 1993 byla vyhlášena nezávislost Eritreje. V červnu 1994 vystřídalo Zákonodárné shromáždění, zvolené v prvních svobodných volbách, prozatímní parlament z roku 1991. V prosinci 1994 byla přijata nová ústava, jíž byla Etiopie přeměněna na federativní republiku, v platnost vstoupila v roce 1995. V tomtéž roce podepsala Etiopie s Eritreou smlouvu o zóně volného obchodu. Konaly se též první parlamentní volby po svržení komunistického režimu a prezident Zenawi předal úřad Negasso Guidadovi. Sám byl jmenován předsedou vlády.