Vnitrozemský stát v jihozápadní Asii získal samostatnost na počátku 18. století (předtím součást říše Velkých Mughalů, respektive Persie ) zprvu jako řada kmenových knížectví. Před polovinou 18. století (1747) tu vznikl silný emirát, který odolal i britské koloniální expanzi (tři anglo-afghánské války: 1838-1842, 1878-1880 a 1919). Po převratu v roce 1973 byla vyhlášena republika, dalším převratem v roce 1978 se dostali k moci komunisté, jejichž frakčních bojů využil SSSR roku 1979 k vojenské intervenci. Okupační armáda však narazila na ozbrojený odpor a následná občanská válka vedla nakonec (po nástupu Gorbačova) k jejímu odvolání ze země (1989). V roce 1992 se islámští povstalci zmocnili hlavního města Kábulu (za bojů tu počet obyvatel klesl z 1,4 mil. na dnešní stav), ale přes proklamované ukončení občanské války pokračují v Afghánistánu i nyní boje mezi jednotlivými frakcemi. V roce 1993 bylo schváleno nové státní zřízení založené na ideách islámu. V roce 1995 se do bojů zapojilo radikální studentské hnutí Taliban a postupně ovládlo přes polovinu země včetně Kábulu. V červnu roku 1996 podpořil prezidenta Rabbáního jeho dosavadní rival Gulbuddín Hekmatjár a přijal úřad premiéra.