Přímořský stát v Asii na Blízkém východě mezi Středozemním a Rudým mořem. Do biblické Palestiny , osídlené od středověku převážně arabským obyvatelstvem, začala od konce 19. století pod vlivem sionismu masová imigrace Židů. V průběhu 1. světové války pak přislíbila Velká Británie tzv. Balfourovou deklarací (1917) vytvoření židovského národního domova v Palestině, která se stala britským mandátním územím roku 1920. Po skončení britského mandátu roku 1948 mělo podle rozhodnutí OSN dojít k rozdělení Palestiny na dva státy, židovský a arabský. Arabské státy odmítly uznat rozdělení země a ihned po vyhlášení nezávislosti na židovský stát zaútočily. V průběhu války se podařilo Izraeli získat o polovinu větší území, než měl mít podle rozhodnutí OSN. Po další arabsko-izraelské válce okupoval Izrael roku 1967 i další území ( Gaza , Sinaj, východní část Jeruzaléma, Golanské výšiny , Západní břeh Jordánu ). Po podpisu mírové smlouvy s Egyptem v roce 1979 byl Sinajský poloostrov předán zpět Egyptu, o rok později byl vyhlášen celý Jeruzalém hlavním městem, Golanské výšiny byly anektovány roku 1981. Od počátku 90. let vede Izrael jednání s ostatními arabskými státy o ukončení desítky let trvajícího nepřátelství. Roku 1993 byla uzavřena dohoda o omezené autonomii arabského obyvatelstva v pásmu Gazy a části Západního břehu Jordánu (Jericho) s výhledem na vytvoření samostatného Palestinského státu. V roce 1994 byla na podzim podepsána dílčí dohoda o palestinské autonomii na Západním břehu Jordánu. Izrael zároveň normalizoval své vztahy s Jordánskem . V listopadu 1995 byl po sérii krvavých atentátů arabských extremistů zavražděn židovským fanatikem ministerský předseda Jicchak Rabin, spolutvůrce mírového procesu v oblasti Palestiny. Ve volbách v roce 1996, kterým dominovala otázka bezpečnosti Izraele, byl Rabinův nástupce Šimon Peres poražen Benjaminem Netanjahuem, stoupencem opatrnějšího postupu při jednání o výměně území za mír.