Ostrovní stát ve východní Asii (Dálný východ) v Tichém oceánu, který se skládá ze 4 velkých (Honšú, Hokkaidó, Kjúšú a Šikoku) a řady menších ostrovů včetně souostroví Rjúkjú , Boninských a Vulkánových ostrovů. Nepočítáme-li legendární tradici, dějiny země lze sledovat od 6. století, kdy už byla fakticky sjednocena. Ojedinělé ve světových dějinách je, že Japonsko nebylo nikdy dobyto zvenčí. Vlastní výboje v 16. století na pevninu byly neúspěšné, pak následovala až do poloviny 19. století izolace země, poté rychlé přizpůsobení technické civilizaci (reformy Meidži). Po vítězné válce s Čínou (1894-1895) získalo Japonsko Formosu ( Taiwan ), po válce s Ruskem (1904-1905) polovinu Sachalinu, protektorát nad Koreou (tu 1910 anektovalo) a významně posílilo své pozice v Číně. Od 30. let podnikalo výboje na Dálném východě (ustavení státu Mandžukuo , agrese v Číně), od počátku 40. let v celé jihovýchodní Asii a Tichomoří. Porážkou ve 2. světové válce přišlo o všechna dobytá území, navíc i o Kurilské ostrovy (ve prospěch SSSR ), když ostrovy Rjúkjú a Boninské ostrovy byly dočasně pod správou USA (vráceny byly v roce 1968). Na základě mírové smlouvy se změnil i charakter a název státu (původně císařství). V 60. letech zažilo Japonsko nebývalý hospodářský vzestup, který je vynesl mezi hospodářsky nejsilnější státy světa. V 90. letech jedná s Ruskem o navrácení alespoň několika ostrovů v Jižních Kurilách v bezprostřední blízkosti svých hranic.