Vnitrozemský stát v centrální části Asie, který zaujímá pouze severní část historického Mongolska (tzv. Vnější Mongolsko), zatímco větší část (Vnitřní Mongolsko) je součástí Číny . Kmenové svazy tu vznikaly už před počátkem letopočtu (mj. Hunové) a v 10.-12. století se stala většina území součástí říše Kithanů. V roce 1206 však byl místní vládce Temüdžin provolán chánem pod jménem Čingis a sjednotil nejprve kmeny na území Mongolska. Poté podnikl (a po něm jeho nástupci) rozsáhlé výboje, které zasáhly většinu Asie a východní i střední Evropu (za Ögedeje mezi Českými zeměmi a Japonskem ležel jediný stát - Mongolská veleříše). Ve druhé polovině 13. století došlo k dobytí Číny, zároveň se říše rozpadla na jednotlivá území a v samotném Mongolsku vznikla postupně řada knížectví. V roce 1636 dobyli Mandžuové (pozdější čínská dynastie Čching) oblast Vnitřního Mongolska, poté v roce 1691 připojili ke své říši i Vnější Mongolsko (území dnešního Mongolska). V 19. století zde probíhalo soupeření mezi Ruskem a Japonskem o získání vlivu. Po revoluci v Číně (1911) byla s ruskou podporou prohlášena nezávislost Vnějšího Mongolska. Ta se po jednání s Čínou změnila v deklarování autonomie Vnějšího Mongolska pod ruským protektorátem (1913, resp. 1915). Po revoluci a za občanské války v Rusku se snažilo území ovládnout Japonsko (1918-1921), ale nakonec zemi vyklidilo stejně jako čínské jednotky. V Mongolsku nakonec za podpory Rudé armády zvítězila roku 1921 prosovětská marxistická frakce. V roce 1924 byla zrušena monarchie a vyhlášena Mongolská lidová republika. Její vláda uzavřela smlouvu se SSSR o pobytu jejích jednotek (na “ochranu" Mongolska před čínským vpádem, stahování začalo teprve v roce 1988). Vnitřní Mongolsko pak zůstalo součástí Číny. V zemi poté probíhal pod sovětským dozorem “třídní boj", který byl zaměřen zejména proti vlivnému lámaistickému duchovenstvu (z 1000 klášterů zůstal 1). Mongolsko pak bylo až do počátku 90. let zcela pod vlivem Sovětského svazu (mj. i nahrazení vlastního písma modifikovanou azbukou po roce 1945). V roce 1991 Mongolská lidová republika změnila název na Mongolská republika. V prvních svobodných volbách v roce 1992 zvítězili reformní komunisté. Nová ústava přijatá téhož roku zavedla jako název státu Mongolsko a deklarovala zavedení parlamentní demokracie. V roce 1994 podepsali mongolský premiér Džasraj a čínský předseda vlády Li Pcheng smlouvu o přátelství. Zákonem z roku 1994 byl mongolský buddhismus (lámaismus) prohlášen za státní náboženství. V roce 1996 zvítězila po 75 letech koalice nekomunistických stran a dosavadní vláda prohlásila, že bude spolupracovat v zájmu hladkého předání moci.