První státy vznikaly na území Pákistánu už ve 3. tisíciletí př. n. l., poté byl jako brána do Indie předmětem řady nájezdů. Od 16. století součást říše Velkých Mughalů, poté součást britského koloniálního panství v Indii. V roce 1947 při rozdělení Britské Indie získal statut nezávislého dominia. Jeho území se skládalo ze dvou částí oddělených od sebe Indií (Západního a Východního Pákistánu) s převahou obyvatelstva vyznávajícího islám. Pákistán zůstal členem Commonwealthu. V letech 1947-1949 a znovu v roce 1965 vedl s Indií válku o sporné území Džammú a Kašmír . Vzdor ústavě s federativním uspořádáním (1965) a poté poskytnutí plné autonomie Východnímu Pákistánu v roce 1970 došlo k jeho odtržení o rok později pod jménem Bangladéš . Válka - díky zásahu Indie - skončila porážkou (Západního) Pákistánu. Ten přijal roku 1973 novou ústavu a vystoupil z Britského společenství (znovu vstoupil roku 1989). Vnitropolitický život charakterizovaly poměrně časté vojenské převraty suspendující občanská práva (výjimečný stav, zákaz politických stran). Od konce 80. let nastal postupný návrat k demokracii. Po vítězství opozice v parlamentních volbách v roce 1988 se Bénazír Bhuttová, dcera bývalého prezidenta popraveného v roce 1979, stala první ministerskou předsedkyní v islámské zemi. V roce 1990 byla obviněna z korupce a odvolána z funkce, do které se vrátila v roce 1993.