Přímořský stát v jihovýchodní Asii na západě poloostrova Zadní Indie; je obléván jak Indickým oceánem, tak na východě okrajovým mořem Pacifiku - Jihočínským mořem. Do oblasti osídlené od starověku khmérskými kmeny se od 7. století stěhovali Thajové, kteří tu v 11.-12. století vytvořili řadu státečků poplatných khmérskému království Angkor. V polovině 13. století se závislosti zbavili a thajské království Ajuthaj ovládlo většinu Malajského poloostrova (1350-1767). V letech 1564-1586 bylo Thajsko dočasně ovládnuto Barmou . Od počátku 17. století se do oblasti snažili proniknout Evropané (zejména Portugalci), ale země se od roku 1688 zcela izolovala. Po dobytí země Barmánci a vyvrácení říše Ajuthaj založil v roce 1782 Rama I. novou, dosud panující dynastii, která vyhnala Barmánce a centrum země přenesla do Bangkoku. Po řadě smluv vnucených evropskými mocnostmi v průběhu 19. století byl v roce 1896 tehdejší Siam jako nárazníkové území mezi britskou a francouzskou sférou vlivu uznán oběma mocnostmi za nezávislý stát. Jeho území přitom obě velmoci značně zmenšily ve prospěch svých koloniálních držav. Roku 1939 byl změněn název na Thajsko (1945-1948 dočasně země znovu nazývána Siamem). Za 2. světové války spojenec Japonska , které mu dočasně vrátilo území ztracená v letech 1902-1909 (část Laosu , Kambodži , Barmy a Malajska ). Po 2. světové válce unikl občanským válkám a revolucím, které zachvátily oblast Indočíny, a od 80. let 20. století se prudce průmyslově rozvíjí (asijský tygr). Ve vietnamské válce Thajsko podporovalo USA , takže v zemi měla největší politickou váhu armáda. V 90. letech moc převzala civilní vláda a v roce 1995 byla ústava z roku 1991 dále demokratizována a omezena moc armády.