Historické území v Asii zaujímající stejnojmennou horskou plošinu v Himálaji. Poprvé byla země sjednocena v 7. století a postupně se tu vytvořila forma dvojvládí, když v čele duchovní správy stál dalajláma a v čele světské správy pančenláma. Od poloviny 18. století uplatňovala nároky na Tibet Čína (1792 potvrzeno smluvně po odražení útoků z Nepálu ), ale během 19. století její vliv slábl, a naopak stoupal zájem Britů a Ruska o ovládnutí země. Britsko-tibetskou smlouvou z roku 1904 získala Velká Británie v zemi výsadní postavení, ale po tlaku Ruska se ho musela vzdát (1907) a roku 1910 čínská vojska obsadila Lhasu. Po revoluci v Číně (1911) její vliv v Tibetu znovu poklesl a de facto se prosadil zcela autonomní statut Tibetu na Číně. Po 2. světové válce usilovala Indie o převzetí britského vlivu. Roku 1950 čínská armáda obsadila celou zemi a Tibet (o rozloze zhruba 905 000 km2) se stal součástí Čínské lidové republiky. Záhy však došlo k odporu obyvatelstva (1956-1958, velké povstání 1959), který byl brutálně potlačen čínskou armádou a dalajláma poté uprchl do Indie. Čínskou vládou byl prohlášen v roce 1964 za sesazeného a roku 1965 Čína z Tibetu formálně učinila autonomní oblast, k níž připojila ještě menší území. Vzdor masivnímu přesídlování čínského obyvatelstva do Tibetu a ostrým represím vůči zdejšímu obyvatelstvu trvá úsilí Tibeťanů o větší kulturní, národnostní i politickou emancipaci, které nalézá určitou podporu i v zahraničí díky aktivitě dalajlámy.