Přímořský stát na východě Indočínského poloostrova (Zadní Indie) při pobřeží Jihočínského moře. Stát má více než dvoutisíciletou historii, když na jeho území vznikly a soupeřily různé státy (včetně okolních), které často podléhaly silnému vlivu Číny . Tradiční rozdělení země na sever a jih skončilo jejím sjednocením roku 1802 pod dynastií Nguyen. Od poloviny 19. století se však oblast stala postupně kořistí francouzské koloniální expanze: v letech 1858-1862 byl obsazen jih a zřízena tu francouzská kolonie Kočinčína, po francouzsko-vietnamské válce (1883-1884) se stal zbytek území protektorátem (sever Tonkin, střed země Annám). V roce 1887 byla zřízena Francouzská Indočína , která spojila i další podmaněná území. Vzdor japonské okupaci z let 1940-1945 byla francouzská koloniální vláda formálně zachována až do roku 1945, kdy pod patronací Japonska Vietnam vyhlásil nezávislost. Francouzská poválečná intervence napomohla k znovurozdělení země, když na severu vznikla Vietnamská demokratická republika. Ta byla jen načas volně začleněna do Indočínské unie (federace), ale vzápětí tu začaly těžké boje končící francouzskou kapitulací u Dien-bien-phu (1954) a odchodem Francouzů ze země. Formální nezávislost získal jih země v roce 1949 jako monarchie. Mírové dohody fakticky potvrdily rozdělení země na 17. rovnoběžce (1954). Na jihu byl krátce poté převratem svržen monarchistický režim a vyhlášena Vietnamská republika. Ta však nebyla schopna přes masivní americkou pomoc (včetně vojenské v letech 1961-1973) vzdorovat Severnímu Vietnamu, který podporoval a řídil odboj na jihu země (Vietcong, viz Jihovietnamská republika ). Dva roky po odchodu vojsk USA Jižní Vietnam kapituloval a země byla roku 1976 sjednocena a vyhlášena socialistickou republikou. Od 70. let měl Vietnam pohraniční spory s Čínou (mimo jiné i o Peskadorské ostrovy), v letech 1979-1989 intervenoval v Kambodži a Laosu . Vzdor zachování komunistického režimu se od 90. let Vietnam intenzívně orientuje na ekonomickou spolupráci se Západem včetně USA.