Stát na Balkánském poloostrově. Kromě krátké existence středověkého státu ve 14. století nebylo bosensko-hercegovské území nikdy samostatnou státní jednotkou. Roku 1463 bylo dobyto Turky a ve správě Osmanské říše zůstalo s jistou autonomií až do 19. století. Od roku 1878 okupovalo Bosnu a Hercegovinu Rakousko-Uhersko , které ji formálně anektovalo roku 1908. Po 1. světové válce se Bosna a Hercegovina stala součástí Království SHS (pozdější Jugoslávie ). V letech 1941-1945 byla součástí chorvatského ustašovského státu, po roce 1945 pak svazovou republikou SFRJ. V souvislosti s rozkladem Jugoslávie vyhlásila Bosna a Hercegovina přes odpor srbské minority roku 1992 nezávislost na Jugoslávii. Krátce poté vypukla v Bosně občanská válka mezi hlavními etnickými a náboženskými skupinami: Srby, Chorvaty a Muslimy, spojená s genocidou - masovými vraždami, znásilňováním žen, etnickými čistkami a systematickým ničením území. Ztráty na životech se odhadují na více než 300 000 obětí. Masový exodus způsobil, že počet obyvatel poklesl pod tři miliony. Na jaře 1994 podepsali bosenští Muslimové a Chorvaté dohodu o vytvoření společného státního útvaru. Všeobecné křehké příměří bylo uzavřeno na sklonku roku 1994 s tím, že 70 % území Bosny a Hercegoviny kontrolují bosenští Srbové. Po nových bojích a ofenzívě muslimů a Chorvatů byla v listopadu roku 1995 sjednána v americkém Daytonu pod patronací Billa Clintona mírová dohoda, na jejíž dodržování dohlíží do prosince 1996 60 000 vojáků NATO. Po dalších jednáních se společný stát v březnu 1996 fakticky rozpadl na muslimsko-chorvatskou Federaci Bosny a Hercegoviny a Republiku srbskou, oddělené čtyřkilometrovou zónou separace, což potvrdilo vyhlášení politických stran bosenských Srbů v létě, že považují Republiku srbskou za nezávislý stát.