Největší stát světa rozkládající se ve východní části Evropy a severní části Asie. V minulosti zasáhly území dnešního Ruska výboje starověkých civilizací (řecká kolonizace Černomoří, Perská říše, Římské impérium). Od té doby až do počátku novověku bylo toto území oblastí, kde se konstituovaly či kterou putovaly kočovné kmeny z euroasijských stepí do vlastní Evropy (Skytové, Sarmati, Gótové, Hunové, Chazaři, Avaři, Bulhaři, Maďaři). Ve stepích mezi řekami Dněstrem a Dněprem se patrně konstituovali i Slované, kteří od 6. století osídlili většinu východní a část střední Evropy. Sjednocením východoslovanských kmenů při řece Dněstru vznikl pod vlivem vikingských válečníků (Varjagové) v druhé polovině 9. století první slovanský státní útvar na území části dnešní Ukrajiny , Běloruska a Ruska: Kyjevská Rus. Po územní expanzi v 10. a 11. století se tento stát v polovině 12. století fakticky rozpadl v jednotlivá knížectví (nejvýznamnější Vladimirsko-Suzdalské) a dvě bojarské republiky (Novgorod a Pskov). Kočovné mongolské kmeny (Tataři), jejichž nájezdy vyvrcholily na počátku 13. století, pak poměrně snadno dobyly většinu území na jihu a ve středu Ruska. Západní a severozápadní oblasti se staly součástí Velikého litevského knížectví ( Litva ). V průběhu mongolské nadvlády současně začal znovusjednocovací proces s Moskevským knížectvím jako jeho jádrem. Fakticky byla mongolská nadvláda zlomena koncem 14. století, formálně pak roku 1480. Od 16. století začalo územní rozšiřování Moskevského knížectví jihovýchodním a východním směrem (dobytí Kazaňského a Astrachaňského chanátu, Sibiř). Snahy o expanzi směrem na západ a k Baltu přivedly ruský stát do permanentních konfliktů s Polskem a Švédskem , expanze jižním směrem vedla k staletí trvajícím konfliktům s Tureckem . Roku 1667 byla k Rusku připojena levobřežní Ukrajina, vítězství v severní válce přineslo Rusku roku 1721 Estonsko a Livonsko. Účast na dělení Polska a úspěšné války s Tureckem vytvořily do konce 18. století ruskou západní hranici na řekách Dněstru, Bugu a Němenu. V průběhu napoleonských válek bylo anektováno Finsko a Besarábie a bylo vytvořeno Polské království s ruským carem jako hlavou státu. V průběhu 19. století bylo dokončeno dobytí Zakavkazska a připojení střední Asie a dalších území na Dálném východě. Emancipace neruských národů zahájená v průběhu 19. století vyvrcholila po ruské revoluci roku 1918 vyhlášením nezávislosti (Finsko, Polsko, Litva, Lotyšsko , Estonsko, zakavkazské republiky, Ukrajina a další). Po konsolidaci sovětské moci dobylo Rusko část těchto území zpět. Roku 1922 se stalo Rusko spoluzakládajícím státem SSSR , nicméně jeho dominantní role v rámci Svazu byla taková, že se běžně používalo termínu Rusko jako synonyma za SSSR. Roku 1939 byla k SSSR znovu připojena část Běloruska dosud obsazená Polskem, o rok později byly anektovány pobaltské republiky. Válka s Finskem z roku 1940 znamenala územní zisky v Karélii. Tyto územní zisky byly potvrzeny i po 2. světové válce. Rozklad SSSR a emancipace jednotlivých svazových republik vyústily roku 1991 ve vyhlášení nezávislého Ruska v hranicích bývalé Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Prvotní separatismus jednotlivých autonomních republik byl s výjimkou Čečenska do roku 1994 překonán. Snaha vyřešit čečenský problém silou selhala a přinesla jen devastaci oblasti tisíce obětí a uprchlíků. V roce 1996 bylo v Čečensku uzavřeno křehké příměří. Rusko je zakládajícím členem SNS z prosince 1991. V roce 1993 se konaly první svobodné volby a současně byla referendem schválena nová ústava země, která omezuje pravomoci obou komor parlamentu a posiluje postavení prezidenta. Pro politický život Ruska je typické hledání kompromisu mezi zastánci reforem a demokratizace země, kteří hledají reálnou pozici Ruska v dnešním světě, a nacionalisty, komunisty a představiteli armády a zbrojního průmyslu, kteří bez ohledu na hospodářskou realitu chtějí pokračovat v bývalé impériální politice. Tento zásadní názorový střet se projevuje ve vnitřní i v zahraniční politice, zvláště v postoji vrcholných představitelů státu k způsobu ukončení bojů v Čečensku a ke vstupu bývalých evropských satelitů SSSR do NATO. V roce 1996 podepsali prezidenti Ruska a Běloruska smlouvu o vytvoření unie Společenství svrchovaných republik. Obě strany budou mít společnou zahraniční politiku, vnitřní bezpečnost a ochranu hranic, armády vojenskou infrastrukturu a společnou měnu do konce roku 1997. V létě 1996 se konaly prezidentské volby, v nichž v druhém kole zvítězil opět Boris Jelcin.