Vnitrozemský stát ve střední části Jižní Ameriky. Po dobytí říše Inků Španělskem bylo území dnešní Bolívie od roku 1542 součástí místokrálovství Peru , od roku 1776 pod označením Horní Peru patřilo k místokrálovství La Plata. Ve válce za nezávislost Jižní Ameriky bylo území Horního Peru osvobozeno až jako jedno z posledních (1824) a v roce 1825 tu byla proklamována republika (v čele s prezidentem). Ovšem vzápětí byl jejím doživotním protektorem zvolen generál Simon Bolívar, na jehož počest byla země pojmenována. Pokus o unii s Peru (1836) byl po třech letech zákrokem Chile zrušen. Roku 1884 v dalších bojích s Chile ztratila Bolívie přístup k moři. Zároveň musela část svého území postoupit Argentině (1898) a další části se zmocnila Brazílie (1899). Za 1. světové války zůstala Bolívie neutrální a přerušila jen diplomatické styky s Německem . Ve válce s Paraguayí v letech 1932-1935 ztratila opět část území Chaka (asi 200 000 km2), čímž byl územní vývoj ukončen. Za 2. světové války přerušila v roce 1942 diplomatické styky se státy Osy a roku 1943 jim i formálně vyhlásila válku. Za revoluce v roce 1952 došlo k vyvlastnění největších monopolů a ke znárodnění cínových dolů. Vojenský převrat v roce 1964 a partyzánská guerila (od roku 1967 se jí účastnil Che Guevara) zahájily dlouhé období politické nestability a násili. Teprve na počátku 80. let byl v zemi po dlouhých desetiletích střídání vojenských junt obnoven ústavní režim. V roce 1985 byl počtvrté zvolen Víctor Paz Estenssoro, jemuž se podařilo omezit hyperinflaci. Ve volbách v roce 1993 zvítězil kandidát pravicového MRN. V roce 1995 se rozběhl rozsáhlý alfabetizační program, zaměřený hlavně na indiánské občany, financovaný z výnosů privatizace.